Střední Amerika El Salvador
El Salvador, země kterou běžný Evropan - natož Čech – hned tak nenavštíví.Nejmenší, ale nejhustší osídlený stát v celé střední Americe.Je jako menší Morava a jedinou zemí ze středoamerických států, který nemá kontakt s Atlantikem.Je zde více než pětadvacet vulkánů.
Nejdelší řeka Rio Lempa měří
Nejvyžším vulkánem je De Santa Ana s 2 365 metry.Hlavní město San Salvador má 2 224 000 obyvatel.Nemají tady metro ani tramvaje.Časový posun je -7 hodin, oproti nám.
Je to tropický svět, kde se pěstují sopky, roste káva, čaj, kakao,mango, kešu, ananas, banány, pomeranče, a spousta dalšího tropického ovoce.Země, kde mají sedmnáct druhů kolibříků, pětadvacet druhů manga.Orchideje, nebo strelície, tady rostou jako plevel.A kam půjdete, tam zakopnete o mayské památky.
Jak to všechno začalo:
Je krátce po poledni 4.března
Letadlo Airbus A310-300 se vzneslo téměř s dvoustovkou pasažérů a zamířilo směr střední Amerika.
Let byl klidný a v celku pohodlný.Po jedenácti hodinách dosedáme na letiště
V El Salvadoru na letišti Compala SAL, jsme přesně v půl desáté večer místního času.
Zemička na druhém konci světa nás vítá, jak se na místní poměry sluší a patří.Pravá tropická „prádelna“ s třicetistupňovým přídělem.
Odbavení jde rychle a po dvouhodinové jízdě autobusem jsme na místě.Hotel Royal Dekameron Salinitas, je umístěn přímo u břehu Tichého oceánu – největšího na světě.
I přes pozdní příjezd dostáváme najíst, napít, kolik sneseme a také obálku, kde je klíč a spoustu letáčků.Vše v češtině.
O zavazadla se nám už postarali na letišti a dopravili nám je až na pokoje.
V půl druhé ráno usínám s nadějí, že až se ráno probudím uvidím z balkónu Pacifik.
Ráno je tady.Moc jsem toho nenaspal.Jdu k velikému oknu a k balkónovým posuvným dveřím, netrpělivě odhrnuji těžký závěs.
Nádhera.Nestačím se vynadívat na tu úžasnou zahradu plnou palem, pestrobarevných keřů a hlavně oceán.
Tichý oceán mám pár metrů přímo před sebou – úžasné.
Na odpoledním sezení se dozvídáme nezbytné informace a máme možnost zakoupit si některý z lákavých zájezdů.Všech čtyřiadvacet nabídek dostáváme malou brožůrku, kde je od odjezdu z hotelu až po příjezd vše popsané v češtině.
Dozvídám se, že třídenní zájezd do guatemalské Antiguy a honduraského Copánu, je beznadějně vyprodán!
Bác a první rána je tady.Špatná nálada a beznaděje netrvala naštěstí dlouho a ke třem výletům o kterých si řekneme později, jsem si zakoupil i dva jednodenní výlety do zmíněných míst, jenže s kanadskými turisty.
První výlet : SOPKY A JEZERO COATEPEQUE
Je 6. března a na výlet jsem si musel přivstat, protože odjezd na sopku San Salvador a jezero Coatepeque je už v osm hodin.
Všichni jsou přesní.S řidičem, průvodcem a nezbytným „policajtem“ je nás čtrnáct.Jedeme směrem k hlavnímu městu San Salvador, podél pobřeží Pacifiku.Na divokých vlnách oceánu se prohánějí surfaři.Vozí se na vlnách a je to parádní podívaná, ale i přes tento pohled mě napadá – jsou to šílenci.
Jenže, když se to umí , jóó, tak je to paráda.
Zastavujeme v městečku
Procházíme úzkou uličkou, kde domorodci prodávají ovoce, které je už „zralé“ do kontejneru, ale místní jej vesele skupují.Je to jedno veliké smetiště.
V pozadí vidíme téměř dvou set metrové molo, které slouží jako tržnice ryb.Na konci je jeřáb, který vytahuje z hladiny oceánu rybářské lodičky i s úlovkem.
Po dosednutí na molo lodičku obklopí prodejci a začíná tvrdý boj o každou ulovenou rybu.Koupit si tady můžete rubu červenou, žlutou, živou, mrtvou, malou i velikou.
K dostání jsou i želví vajíčka.
Pro zdejší lidi jsme pořádnou atrakcí, přirovnal bych to, tak jako u nás, když jde pohromadě čtrnáct černochů.
Turistika je tady v plenkách a od domorodců se když už ničím, tak stoprocentně lišíme výškou.Jejich výškový průměr odhaduji na sto šedesát centimetrů a to jsem hodně rozdavačný.Všichni jsou ale milí, rádi se fotí a mávají nám do kamer.
Naše cesta vede do hlavního města, které jen projíždíme a náš průvodce, kterým je Moravák, ano je z Nového Jičína a v Salvadoru se oženil a žije tady už tři roky, nás upozorňuje, na obrovské rozdíly života místních obyvatel.
Díky tomu, že jedeme malým autobusem dostáváme se skoro až k vrcholu kráteru El boquerón.Hned na počátku krátkého výstupu nám místí ženy nabízí obrovské maliny.Cena je pouhopouhý dolar.Když nekoupíte a máte přesto na ně chuť, můžete si je cestou okolo chodníčku nasbírat sami, roste jich tady dostatek.Po ujití ani ne půl kilometru jsme na vrcholu kráteru, ve výšce
Erupce sopky se datují od roku
„Tlama“, jak se tady říká kráteru, je hluboká
Salvadorci si poradili a špenát sbírají do síťových ošatek, které napěchované o váze až padesát kilo nosí – ženy na hlavě a muži na zádech po uzounkých pěšinkách.
Cestou na vrchol kráteru i zpět nám zpříjemňovali děti.Trhaly kytky, kterými obdarovávaly nejen ženy, a byly vděčné za každou drobnost, kterou od nás dostaly.
Odpoledne jsme se vydali k jezeru Coatepeque, které je považováno za jedno z deseti nejpěknějších jezer na světě.
Proťali jsme slavnou panamerickou čtyřproudovou dálnici a jeli podél nejdelšího lávového pole, které je dlouhé
Všude kolem je vidět menší větší kopce podobné hoře Říp u nás.
Jsou to pozůstatky Mayů, které čekají na „peníze“, aby mohly být prozkoumány.
Pokračování
