Ráno nás budí v půl šesté.Pijeme kávu a u hotelového napajedla už je dvacet slonů.V dálce je vidět další stádo. Po šesté nasedáme opět do auta se zvednutou střechou vyrážíme na ranní pozorování zvířat.Dokud není horko zvěř se neskrývá ve stínu.První narážíme na pštrosy, zebry a nespočet opic.Podél cesty se předvádí i Impaly.Je to taková ranní rozcvička.Běhají a j každá jako by nám chtěla předvést co nevyšší skok.Pozorujeme tu nádheru savany.Jedeme kolem kopce, má černé obrovské kameny a řidič říká,že se jedná o „lví kopec“.V dálce vidíme i zasněžené Kilimandžáro.Fotky nebudou asi nic moc, protože je trošku v oparu.Zatím máme smůlu, všechna zvěř je poměrně daleko.
A přece ve vzdálenosti je stádo slonů.Už v té dálce je vidět, že to nejsou žádná slůňátka, ale obrovití sloni.Zastavujeme a řidič vypíná motor.Po chvíli dojíždí naše druhé auto a zastavuje dva tři metry za námi.Sloni jdou pomalu k nám.Jsme napjati, protože vyšlapaná cesta vede přesně mezi naše dvě auta.Už jsou asi padesát metrů od nás.Jsou to největší Tanzánští sloni mají obrovité kly.Asi deset metů od nás se stádo rozděluje a vypadá to jako by nás chtěli obstoupit.Stále jdou, ale pomalu.Fotíme a točíme na kamery.Nevíme co dřív.Řidič nastartoval!Na slonech – hlavně ti co jdou první – je vidě, že se jim naše přítomnost nelíbí.Naštěstí stále jdou.Napětí je obrovské.Obešli auta a na druhé straně cesty se zase řadí za sebou do jedné řady.Poslední – táta – je opravdový obr, ale ještě před ním je asi deset slonů. Nabádáme ty co nefotí, ať se snaží toto početné stádo spočítat.Počítá něžné pohlaví a výsledek zní dáma číslo 1 napočítala 45 slonů, dáma číslo 2 byla štědřejší o tři.Ať už měla pravdu kterákoli byl to největší zážitek ze safari.Řidič odjíždí i přesto,že podívaná mohla pokračovat!
Až po pár stech metrech nám říká, že to už bylo hodně nebezpečné a my si až nyní uvědomujeme, že měl pravdu.
Při příjezdu na hotel vidíme u napajedla buvoly.Vyskakujeme z auta ať je vidíme při jejich ranní snídani.Povedlo se to jen napůl.Jsou plaší, to jsem psal a vylekali se zřejmě spousty záblesku z fotoaparátu.Jejich úprk byl obdivuhodný.
Po snídani se loučíme s příjemný prostředím a po krátké chvíli uháníme s naším autem kamenitou a hlavně prašnou cestou do Voi.
Všichni společně se domlouváme o návštěvě masajské vesničky, abychom poznali jejich zvyky a hlavně to jak dnes vůbec žijí.
O safari musím říci, že je fantastické, ohromující.Je jasné, že kdybychom jeli teď stejnou trasu můžeme potkat daleko více zvířat, nebo i ne.My jsme jich viděli opravdu hodně.
Tak příště MASAJOVÉ.
Kwaheri Nashledanou.
